Dění na Evropském kontinentu, stejně tak i globálně, se dalo do pohybu. Svět, jak jsme ho vnímali v posledních několika dekádách, se mění k nepoznání. Před časem mnohdy nepředstavitelné se pomalu stává samozřejmostí a začíná se to vnímat jako ‘New normal‘.  

Evropská unie se otřásá ve svých základech, zápasí s několika krizema najednou: Finanční krize spojená s  Krizí Eura; příliv enormního množstva Migrantů; Terorizmus; Válečné konflikty a hrozby na východě Evropy, stejně jako na Středním Východě a v Severní Africe; slova Grexit a Brexit se najednou staly novou součástí našich slovníků, a inspirují a povzbuzují znašné množství obytelstva měrou, která připomíná ‘vypuštění džina z láhve‘.  Populismus, demagogie, extrémizmus, xenofóbie a nacionalismus rostou nebývalou měrou. EU se snaží zjistit, jestli má vedle sebe pořád ještě svého nejdůležitějšího partnera a spojence, Spojené státy. Všechno to vyúsťuje v krizi důvěry  samotné existence EU. Můžeme jenom doufat že to vše povede spíš ke sjednocení a posílení EU, než k rozpadu. Objevují se  dokonce i polemiky o nastávajícím śoumraku západní civilizace. Dominují zákládní otázky: Bude lépe nebo hůř? Kam to až povede? ...

Odhady budoucího vývoje přípomínají věštění z křišťálové koule. Jednou z bariér k pochopení toho co se děje je používání lineárního pravo-levého diagramu k ilustraci politického spektra a politického dění. Takzvaný umírněný střed je ideál, extrémní vyosení směrem doleva je diametrálně odlišné od extrémního vyosení doprava, a to i přesto, že ty dva extrémy mají hodně společného, a to až do takové míry, že se někdy můžou plynule přesouvat zleva doprava, nebo mohou i vzájemně splynout, stejně jako se to děje poblíž umírněného středu. Parametry politického spektra a dění jsou tak při takové interpretaci silně zjednodušené, nedokážou popsat realitu, jsou zavádějící, brání pochopení celkového ‘obrazu‘ v daném kontextu .

Obr. 1: Lineární diagram politického spektra

 

Obr. 2: Kruhový diagram politického spektra

              

Kruhový diagram politického spektra se jeví více vyvážený, dokáže lépe popsat více relevantních aspektů. Kromě pravo-levé, Horizontální oscilace je to zejména oscilace Vertikální, která vyjádřuje základní pohyb od Liberalismu a Demokracie k Autoritarismu a Diktatuře. Ve větším detailu jsou v tom vertikálním rozměru patrné i jeho dva nejzašší póly, Hyperumíněnost a Hyperextrémismus.

Zajímavé je, že tenhle Vertikální rozměr se často nebere dostatečně na zřetel, a to i přesto, že velice významným spůsobem určuje nebo vysvětluje celkový význam dění.

Mírná vertikální oscilace probíhá kontinuálně. Možná to je jeden z důvodů proč se jí nevěnuje náležitá pozornost. Výrazný Vertikální pohyb je patrný v delších časových úsecích, obzvlášť v období významných událostí a změn velkých rozměrů.

V první půlce 20. století bylo těžiště politického spektra ve spodní půlce, v Extrémistické části. V druhé půlce 20. století se těžiště přesunulo nahoru, k umírněnému Liberalismu a Demokracii. Byla to přirozená reakce na dvě světové války, snaha o vybudování ideálnějšího světa.

Prezidentské volby ve Spojených státech v roce 2016 probíhaly taky převážně ve Vertikálním rozměru. Bylo to už v primárkách. U Demokratů to byl souboj Hillary Clintonové s Bernie Sandersem, u Republikánů to byl souboj Donalda J. Trumpa s se všemi dalšími republikánskymi kandidáty. Ve finálním souboji těchto voleb byl vertikální rozměr mnohem patrnější, byl rozhodující.

Referendum o Brexitu v Británii se neslo v podobném duchu. Bylo to napříč horizontalního rozdělení politického spektra, zleva doprava, klíčový byl i v tomhle případě rozměr Vertikální. Velice podobný vývoj je dnes patrný i v dalšíchzemích Evropské unie.

Je skutečně důležité si uvědomit, že dnešní polarizaci společnosti nedominuje polarizace ‘Horizontálni‘ (Levice vs Pravice) ale spíš ‘Vertikální‘ (Umirněný Liberalismus a Demokracie vs Extremistická Autokracie ). Stěžejní otázkou je, jak se to bude dál vyvíjet a kam to pevede. Jestli to vše zůstane více méně pod kontrolou, a ta nahromaděná síla ve společnosti se smysluplně využije k užitečné změně, jako v parném stroji, nebo, v opačném případě, může hrozit nekontrolovatelný výbuch parného kotle.

Identifikace a pochopení nejpravděpodobnějších příčin toho dnešního ‘Vertikálního’ posunu směrem k Extrémismu, by mohl být prvním krokem k nápravě.

Na začátku takové identifikace je nutno zdůraznit, že dnešní populističtí lídři nejsou příčinou, oni jsou spíš katalyzátorem tohoto ‘Vertikálního’ posunu, který samotný je důsledkem nahromaděného množstva frustrací z dlouhodobě neřešených a narůstajících problémů a probíhající globální změny.

Začátek 21. století přínáší zejména následující výzvy:

  • Dnešní globální geopolitický a hospodářský vývoj výrazně mění mapu nejvlinějších světových lídrů.  Pozice několika rozvojových zemí výrazně posilují. Děje se to na úkor nejvyspělejších zemí Západního světa. Vlyv Západu slábne.
  • Začátek tzv. Průmyslové revoluce č.4. Dynamický rozvoj digitálníchtechnolgií, robotizace a umělé inteligence klade změněné požadavky na vzdělávání a taky vyžaduje přípravy na změny na trhu práce v budoucnu.
  • Narůstající manipulace míněním společnosti, nejnověji využitím sociálních médii: Analýza nálad společnosti prostřednictvím nasbíraných psychologických údajů a následné šíření účelově zaměřených manipulativních i falešných informací.
  • Nárůst sociální nerovnosti a oligarchizace. Soustřeďování moci a bohatství světa do rukou stále menšího počtu jedinců.
  • V neposlední řadě jsou to i nastupující globální ekologické změny se svými důsledky.

Tenhle mix nastávajích změn je velikou výzvou. Je to něco jako obrovská vlna, která se k nám nezadržitelně blíží. Řešení vyžaduje přizpůsobení se celé společnosti naznačeným specifikám a požadavkům 21. století. Ty je nutné chápat nejen jako výzvu ale i jako příležitost. Musí to být ale příležitost pro všechny, nejenom pro několik jedinců.

Čím dřív a čím lépe budeme na tuhle ‘Vlnu’ připraveni, tím lépe. V případě že by se přípravy podcenili, mohlo by to mít nedozírné globální následky. Nostalgický návrat do doby druhé půlky 20. století není možný.

Doufejme že svět brzy procitne.