Zaujal mě článek "Lidé v Hongkongu se inspirují i listopadovou revolucí v Československu. Protestující doufají, že se jim podaří spustit demokratizační změny ..."
První co mi hlavou problesklo bylo: "Jo, listopad '89, to byly časy ..." Záhy jsem si ale položil otázku: Co by tak dnešní Česká republika, nebo dnešní Praha, k tématu jak bojovat o své město a o svou vládu, co by mohla světu k inspiraci nabídnout, zda by to lidi v Hongkongu nebo kdekoliv jinde zaujalo?
Například: Inspirace volebním heslem typu "My to prostě zařídíme". Kdyby myšlenka tohoto hesla byla lidem v Hongkongu správně vysvětlena, se všemi souvislostmi, možná by záhy ukončili všechny protesty. Asi by se zamysleli nad tím, zda chtějí dosáhnout toho, co za 25 let dosáhla Praha v České republice. K dosáhnutí toho, aby jim bylo řečeno, že to vše za ně někdo prostě zařídí, k tomu přeci nepotřebují ochromit své město, nepotřebují riskovat střet s vládou a potažmo i s ozbrojenými složkami. Tohle přeci už mají. V případě, že by chtěli takových hesel víc, od většího počtu kandidátů, to by jim dnešní Praha mohla nezištně pomoci, na to má své know-how. Mnoho nápaditých hesel, například: "Chodníky jsou pro chodce", "Majdan ve městě nedopustíme", "Závadové osoby z města vykážeme", ...
Dnešní situace v Praze vypadá přesne tak, jak ji popsal Edward Lucas ve svém článku „Confessions of a Czechophile“ neboli "Zpověď čechofila". Dlouhodobě převládá apatie, pasivita a netečnost. Mají lidé v Praze vůli a energii aby se pokusili změnit své město a svou zemi k lepšímu? Hledají nejaká řešení? Uvědomují si možné ztráty způsobené politickým a ekonomickým úpadkem které skutečně hrozí? Je reálné předpokládat, že by taková země s takovým vývojem a přístupem byla vzorem pro svět kolem?
Jsem názoru, že lidé v Praze by se měli nad těmito otázkami zamyslet co nejdříve.
(Text Edwarda Lucase v angličtine si můžete přečíst zde, v češtině ho najdete zde.)
