Jádro problému dnešní globální krize by se nemělo chápat jako krize kapitalismu. Kapitalismus jako systém je celkem v pořádku. Je flexibilní, neustále se vyvíjí, má různé formy v každé zemi nebo oblasti kde je aplikován. A to bez ohledu na to, jestli je to na Západě nebo na Východě.

Dnešní turbulence vytváří především globální změny. Západní svět postupně ztrácí svou dominantní ekonomickou a technologickou pozici, na místo světových lídrů nastupují nové ekonomiky, především Indie a Čína. Globální rozložení ekonomických sil se tak významně mění. Finanční krize na Západě tenhle proces pouze urychluje.

Zmiňovaná změna byla vyvolána globalizací, v rámci které se vyspělý Západní svět dobrovolně podělil se zbytkem světa o výdobytky své průmyslové revoluce. To významně pomohlo rozvojovým zemím, kde se díky tomu nastartovala industrializace. Konkurenceschopnost zemí rozvojového světa se tak začala významně zvyšovat. Kvantita i kvalita jejich produkce, díky nejnovějším technologiím, významně stoupá. Západ tak postupně ztrácí svou nejvýznamnější konkurenční výhodu.

V této nové situaci je velice obtížné udržet si původní výjimečné postavení na trhu, jak tomu bylo ve 20. století. Dopady této změny pak pociťuje Západ ve všech oblastech. Čím dál víc se poslední dobou mluví o ztrátě konkurenceschopnosti, o narůstajícím zadlužení a nezaměstnanosti, a o nepokojích, to především v souvislosti se státy EU.

Západ teď na trhu soutěží se stále silnější konkurencí, která příchází s levnými produkty, jejichž kvalita se ovšem ze dne na den zvyšuje. Produkty Západu už nejsou tak výjimečné a atraktivní jako kdysi. Klesající zájem o ně způsobuje významné výpadky v příjmech. Tenhle problém se navíc znásobuje tím, že státní výdaje západních zemí z mnoha důvodů neustále rostou.

Ekonomiky vyspělého Západu dnes zápasí s krizí, na druhé straně však ekonomiky rozvojového světa dynamicky rostou. Dalo by se říct, že trhy jednotlivých zemí, vyspělého i rozvojového světa, pomalu směrují do rovnovážného stavu, bez historických disproporcí minulosti. Do stavu, kdy budou podmínky soutěžících kvalitativně téměř stejné, kde bude hrát stále významnější roli velikost jednotlivých hráčů.

Je to sice fér, pro Evropu je to ovšem špatná zpráva. Ta je do sebe dlouhodobě zahleděná, a to i přesto, že už nějakou dobu není “středem vesmíru“. Možná i to je jeden z důvodů jejích dnešních problémů. Jak rychle se Evropa dokáže probrat ze svého snu a co pak udělá, je jenom na ní. Jednoduché řešení, za dnešních podmínek v Evropě, není nasnadě. Populismus v evropském demokratickém systému, stejně jako orientace na krátkodobé cíle, můžou situaci jen zhoršit. 

Na závěr myšlenka, kterou vyslovil Jim O'Neill z Goldman Sachs v prosinci 2011:

"Naše budoucí prosperita závisí na úspěchu Číny. Myšlenka, že Číně se daří pouze na úkor ostatních, je nesmysl. "

Domnívám se, že se trefil.

 

Graf: Procentuální podíly ve světovém HDP ve vybraných oblastech 1870-2050 (ve stálých cenách v roce 2005)

        Zdroj: Maddison a CEPII